V posledních letech zažívá gastronomie napříč Evropou velký boom. Věnujeme daleko více pozornosti výživě a významu jídla pro náš organismus. Dávno není návštěva restaraurace spojená s rychlým uspokojením hladu. Dnes jsou restaurace centrem setkávání lidí. Servírovaná jídla by tak měla odpovídat výjimečnosti okamžiku a proměnit běžnou potřebu najíst se v zážitek. Gastronomie však zároveň rozděluje populaci na dva tábory. Na jedné straně stojí ti, kteří ve vyhlášené restauraci neváhají zaplatit za kvalitní maso a perfektní servis, na straně druhé stojí vyznavači tradiční německá kuchyně a velkých porcí za přijatelnou cenu.
Obdobně si dnes stojí také německá kuchyně. A protože je Německo rozlohou velký stát, gastronomické zvyklosti se logicky liší i mezi jednotlivými regiony. Z jedné strany do ní pronikají prvky zdravé výživy i moderní suroviny, na straně druhé si ale Němci nenechají sáhnout na své speciality, jako jsou klobásy, štola nebo eintopf. Do německé gastronomie prolínají kuchyně okolních států, Bavorsko si pochutnává na typicky českých surovinách, oblast Porýní zase připomíná kuchyni francouzskou. Německo je země bohatá na historii i kulturní pestrost, a to se promítá i do německé gastronomie. Přečtěte si také článek o německých zajímavostech.
Bratwurst, Eintopf a nacismus
Německá kuchyně je charakterizována uzeninami a mléčnými výrobky. Uzenin najdete v Německu nepřeberné množství, my vám doporučujeme ochutnat klasický bratwurst nebo currywurst. Základními ingrediencemi jsou jednotlivé druhy masa, které jsou typické napříč Evropou, Německo má také největší počet druhů chleba. Německá kuchyně je známá pro svá těžká, mastná jídla. Také si ji neumíme představit bez knedlíků, omáček, kysaného zelí a nepřeberného množství polévek. Němci jsou na svou kuchyni hrdí, ochutnat ji můžete i v příhraničních oblastech. Není tedy důvod jezdit na druhý knec Německa, kde byste ale pravděpodobně ochutnali úplně jinou typickou německou kuchyni. Co však německou gastronomii spojuje, to je nedostatek personálu v gastru.
Ve výčtu německých specialit nemůžeme vynechat eintopf. Připomíná hutnou českou bramboračku nebo také buřtguláš. Najdete v něm maso, uzeniny, brambory i zeleninu a tak, jako dnes jistá česká politická strana zneužila koblihy, stejně tak byl za Třetí říše vzat jako politický rukojmí právě eintopf. Ten byl každou středu rozdáván zdarma na akcích určených k náboru nových členů do NSDAP. Takových propagandistických akcí se zúčastnili čelní představitelé této strany v čele s Adolfem Hitlerem. Eintopf byl obecně u nacistů zjevně velmi oblíben. Straníci totiž německý eintopf povinně obědvali každou neděli od roku 1933. První neděle v měsících od října do března se navíc nazývala Eintopfsonntag.
Z Bonnu na kole do celého světa
Gumoví medvídci. Letos je lidstvo miluje již 98 let. První gumový medvídek se narodil právě v Německu v roce 1922 ve fabrice zvané Haribo. Zakladatel této značky Hans Riegel se inspiroval tančícimi medvědy na poutích. a medvědem, který je symbolem Berlína. Nutno říci, že značka Haribo byla do obchodního rejstříku zapsána teprve v roce 1920 a gumoví medvídci byli distribuováni jízdními koly, protože si firma zdaleka nemohla dovolit koupit auto na rozvoz. Velmi rychle se medvídci dostali i do továren jiných značek, přičemž metamorfovali do různých podob i složení. Doslova změnili svět a dodnes zůstávají na výsluní mezi sladkostmi. Až by si člověk připomněl ono pelíškovské „… a přitom taková blbost.“
Do českých pekáren k nám pronikla další sladká německá specialita. Na mysli máme vánoční štolu, jejíž kolébkou jsou Drážďany. Existuje celá řada receptů, jak upéct vánoční štolu, ale jen jeden, jak upéct štolu drážďanskou. Licenci na její výrobu má jen pár pekařství v Drážďanech. Tvar štoly připomíná zavinutého Ježíška, nakrojit ji je možné nejdříve po štědrovečerní bohoslužbě a ideální je, když je štola tři až čtyři týdny odleželá.
Co má společného Fanta, radler a Coca Cola? Samozřejmě Německo!
Němci vědí, že mastná jídla je třeba zredukovat pivem. Však také mnoho německých piv směle konkuruje našim českým, ačkoli si to odmítáme přiznat. Němci mají v oblibě především kvasnicová piva a ležáky. Z Německa k nám přišel také radler, a ačkoli je na trhu relativně novinkou, je znám již celé století. Jde o jakýsi mezistupeň mezi alkoholickým a nealkoholickým pivem. Název byl převzat ze stejnojmenného označení rekreačních cyklistů, kteří se jím osvěžují při náročných výšlapech. Radler je totiž také bohatým zdrojem energie.
V Německu se také zrodil další celosvětově oblíbený nápoj. Je jím Fanta. V předválečných dobách se v Německu vyráběla Coca Cola. Nápoj, který známe jako typicky americký, přitom nebyl příliš známý a byl vnímán jako typicky německý produkt. Během druhé světové války však Amerika přestala dodávat Německu sirup na výrobu Coca Coly. Tehdejší ředitel německého koncernu Coca Cola rozhodl, že je třeba nalézt nový nápoj, na jehož produkci se společnost zaměří. K dispozici měli odpadní suroviny: jablečnou dužinu, sacharin, cukr a dostupné ovoce.
Název Fanty byl odvozen od slova Fantasia a stejně fantastický byl také úspěch, kterého nový nápoj dosáhl. Během roku 1943 se prodalo na 3 miliony beden a poptávka po Fantě nadále prudce stoupala. Čáru přes rozpočet uštědřila Coca Cole sama válka. Během častých náletů a lokálních válečných konfliktů byly postupně srovnány se zemí všechny výrobní závody Fanty. Coca Cola si po válce odvezla know how na výrobu Fanty a vyrábí ji dodnes, ačkoli málokdo ví, za jakých podmínek vznikla. A protože si Němci „své“ Fanty považují, používají ji také jako ingredienci do pečení. Legendární je v Německu tak zvaný Fantakuchen, koláč se zakysanou smetanou a mandarinkami.